Oslavy 100 let vzniku Československé republiky

Oslavy započaly odpoledním koncertem Ženského pěveckého sboru Otice. Zralé ženy, společně s doprovodem hráčky na elektronické varhany, bicí a sólistou Petrem Janštou předvedly hodinový koncert plný prvorepublikových písní. Velkým zpestřením byly děti z naší školy, které vystoupily s dvěma písněmi.

Protože počasí oslavám nepřálo, slavnostní projev jsem přečetl účastníkům v sále kulturního domu a dovolím si jej zde uvést.

Vážení spoluobčané, vážení hosté, milé děti!

Jsem rád, že jste se rozhodli, i přes nepříliš vydařené počasí, přijít na obecní oslavy 100. výročí vzniku Československé republiky.

Přiznám se, že pro mě osobně mají dnešní oslavy poněkud zvláštní charakter. Jako kdybych slavil  zlatou svatbu 25 let rozvedeného manželství. Slovensko mně prostě chybí...

Na druhou stranu si uvědomuji, že nebýt vzniku samostatného Československa, nebyla by dnes Česká ani Slovenská republika.

Uvědomujeme si asi všichni, jakou máme mimořádnou příležitost slavit takto významné výročí. Už nikdy a nikdo nebude mít výsadu, jakou dnes máme my, zde přítomní.

Proces vzniku samostatného státu vyvrcholil na den přesně před 100 lety. Nicméně úsilí našich představitelů trvalo roky a bylo odrazem společenské poptávky lidu této země. Současně vládnoucí rod, reprezentovaný císařem Karlem I. už nebyl schopen udržet celou říši funkční. Říše, jejíž součástí jsme jako stát byli od roku 1526 se rozpadala. To si Karel I. zřetelně uvědomoval, když sepisoval prohlášení „Mým věrným národům rakouským!“ Samozřejmě velkou roli sehrály výsledky světové války, která měla za pár dnů skončit, a která dala vzniknout vojenským legiím v mnoha zemích Evropy.

V pravý čas byla světu přednesena Washingtonská deklarace, zřetelně požadující vůli Čechů a Slováků žít jinak. Cituji: Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, umění slova, tisku a práva shromažďovacího. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazen milicí.“ Deklarace podepsaná 18. října Masarykem, Štefánikem a Benešem byla signálem do zahraničí.

Doma vyvíjel aktivitu Národní výbor československý. 28. října 1918 došlo  k úspěšnému převzetí kontroly nad Válečným obilným ústavem. Zrovna v hodinách, kdy Rakousko-Uhersko přijalo podmínky válečného příměří. Isidor Zahradník, kněz a člen vedení agrární strany pronesl u sochy sv. Václava krátkou řeč a poté se zpráva o požadavku svobody rozšířila do celé země už jako vyhlášení samostatnosti Československa. Ne proto, že by to plánoval, ale prostě byl u Václava jediný, kdož se chopil slova. Začalo strhávání rakouských symbolů, moc přejímaly národní výbory, Vavro Šrobár se v podvečer  připojil podpisem za slovenskou stranu ke schválenému Provolání národního výboru a Zákonu o zřízení samostatného státu československého.

Vzniknul stát, jehož další vývoj už nebyl tak jednoduchý a už vůbec ne idylický. Dnes ale máme slavit.  Připomenu tak jen některé milníky: 

německou okupaci v roce 1939  a druhou světovou válku,

únor 1948 a 40 let budování socialismu a

změnu společenských poměrů v roce 1989.

Kruh se uzavřel v roce 1992 a na Nový rok 1993 už jsme slovenskou hymnu z televize neslyšeli.

Rád bych ukončil svou řeč citátem svého oblíbeného prezidenta Ludvíka Svobody:

Nikdy nezapomeňte jak rychle jsme svobodu ztratili a jak dlouho a za cenu kolika tisíc životů jsme ji získávali zpět. My svobodu vybojovali, vy ji braňte!

Máme co dělat.......

Děkuji všem, kteří se oslav zúčastnili a projevili i takto svůj vztah k naší republice a obci. Být dnes vlastencem není, s výjimkou sportovních klání, v módě. Přijít k pomníku obětem válek je pro spoustu lidí promarněný čas, protože oni něco mají. Možná kdyby znali historii své země, měli by strach, že se některé okamžiky mohou vrátit a zopakovat. Konrad Adenauer kdysi řekl: „Každý národ si musí být vědom toho, že si z valné části rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže si toho být ovšem vědom, pakliže své dějiny nezná a nebo je zná pouze povrchně.“

Vladimír Tancík