Setkání s občany

Otice jsou krásnou obcí v blízkosti lesa s dostatečnou vybaveností služeb a místo, kam se rádi stěhují  noví občané. Nebyla to ovšem pouze spokojenost se současnou dobou, co jsem spolu s dalšími asi třiceti otickými občany vyslechl na setkání „v kruhu“ se zástupci MAS Opavsko (Místní akční skupina). Uvolněná atmosféra tváří v tvář se svými sousedy, vedením obce a členy zmíněné organizace dovolovala každému vyjádřit svůj názor či poukázat na případné rezervy zejména v sociální oblasti. Největší část tazatelů byla v důchodovém věku, pak středním a navrch dva zástupci mladých rodin. Je těžké hovořit za celou skupinu, a tak je můj postřeh ryze osobní. Starší lidé se cítí v obci velmi spokojeni, jak už zaznělo v úvodu. Za nedostatečnou považují snad jen bezbariérovost veřejných míst a budov či zlepšení poradenské péče a informovanosti. Naše početně omezená skupinka lidí ve věku okolo třiceti let by uvítala zejména dořešení reprezentativního místa pro pořádání hromadných akcí, kde by mohly děti bezpečně pobíhat a dalo se setkávat v každém počasí. Menší požadavky ve smyslu otázek krytého sportoviště, zahrádky s občerstvením či absenci klidného koutu s lavičkou se řešili spíše individuálním a střízlivým pohledem na současné možnosti obce. Problém, který jak vidno tíží všechny zúčastněné věkové skupiny bylo zapojení mladých lidí do spolků či tvůrčího obecního života vůbec. To, že mladým lidem chybí odhodlání jsem osobně zamítl, nemyslím si ani, že by byli mladí lidé líní, spíše chybí motivace, ať už ta zevní – ze strany spolků k mladým lidem, tak i ta vnitřní v mladých lidech samotných. Výstup popisující kýžené sociální „rezervy“ obce, o kterých se na setkání mluvilo je k dispozici, ovšem sám za sebe bych rád na závěr předeslal jen jedno. Stavíme kolem sebe neviditelné zdi. Doby, kdy domek přiléhal k druhému, stejně jako soused k sousedovi jsou pryč a tady v tom místě začíná a končí veškerá sociální otázka společného žití, vzájemného respektu a vztahu člověka k člověku.

Ondřej Vrbický, občan Otic