Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

NÁVŠTĚVA U CHOVATELE
 
 
ZÁLIBA JAKO ZDROJ RADOSTI
 
 
ZDROJ: časopis Chovatel číslo 7/2011,
publikováno se souhlasem autora i redakce,
jakékoliv další použití textu i fotografií nebo jejich šíření je zakázáno.
 
 
Život se může změnit ve vteřině. Někdy se tak stane  k lepšímu, jindy k horšímu. Co je dobré, to se přijímá snadno, ovšem s tím špatným se člověk obvykle už tak jednoduše nevyrovná. Chovatele králíků VLADIMÍRA GILÍKA z Otic nedaleko Opavy předloni zasáhlo onemocnění, které mu výrazně komplikuje chůzi. Kvůli tomuto zlomu musel skončit v zaměstnání i s dalšími aktivitami a zvyknout
si na novou každodenní realitu. Chovu králíků se ovšem nikdy nevzdal a s výraznou pomocí manželky Karly i svých synů jej může provozovat nadále. Rozhodně
tedy neupadl do pasivity. Jeho koníček mu navíc přináší radost. „Stačí, když se posadím doprostřed chovatelského zařízení, pozoruji králíky a hned mi je líp,“ podotýká.
  
BRATRANCOVA NABÍDKA
U rodného domu Vladimíra Gilíka, v němž dodnes bydlí, měla zvířata vždy své místo. Jeho rodiče tam dokonce provozovali malé hospodářství, jehož osazenstvo tvořili koně, prasata, krávy, vodní i hrabavá drůbež a holubi. Nezaměřovali se však na jejich čistokrevnou plemenitbu a nebyli členy žádného chovatelského spolku. „Největší otcovou potěchou byli poštovní holubi. Když cestoval, vždy si nějaké bral s sebou a vypouštěl je. Musel jsem sledovat a zaznamenávat, kdy se vrátí,“ vzpomíná Vladimír Gilík, jenž odmalička měl ideální podmínky, aby si utvořil kladný vztah k živým tvorům a naučil se o ně správně pečovat. V sestavě živočišných druhů, o jejichž zástupce se Gilíkovi starali, zprvu chyběli králíci. Změna nastala, když bylo jejich synovi deset let. Tehdy mu soused Jan Hulva věnoval březí králici francouzského berana divoce zbarveného. Chlapec se o králíky staral až do doby, než skončil povinnou školní docházku a nastoupil na opavskou střední hotelovou školu. V jeho králikárně se střídali představitelé různých plemen, ale i kříženci, což mu tenkrát vyhovovalo, neboť neměl ambice obesílat výstavy ani vstoupit do svazových struktur. Jakmile dostudoval, absolvoval základní vojenskou službu a oženil se, ke králíkům se vrátil. Rozhodl se přispívat do kuchyně jejich chutným masem. Chov opět stavěl na jedincích různých plemen a křížencích, a to až do roku 1991, kdy mu bratranec Alois Gilík starší z Otic-Rybníčků nabídl, ať převezme celý jeho chov králíků stříbřitých malých divoce zbarvených, konkrétně kmen jeden samec a tři samice, že si rozšíří stav králíků aljašek a stříbřitých malých černých. Stříbřité malé divoce zbarvené sice obětoval, ovšem ti se dostali do dobrých rukou.
Vladimír Gilík na bratrancovo pozvání rozšířil hned v roce 1991 řady ZO ČSCH Otice a pustil se do prošlechťování. Už roku 1994 zazářil se svými stříbřitými malými divoce zbarvenými na vrcholové výstavě, a sice na Národní výstavě drobného zvířectva v Brně, kde získal na tříčlennou kolekci čestnou cenu. Posléze prorazil i na evropské úrovni.
Z brněnské evropské výstavy si v roce 1998 odnášel čestnou cenu na samici ohodnocenou 96,5 bodem a předloni v Nitře dosáhl met nejvyšších. Jeho čtyřčlenná kolekce tam obdržela 385,5 bodu (samci 2x 97,0 bodů a samice 96,5 bodu a 95,0 bodů), díky čemuž mu patří titul Mistr Evropy. Jeden ze samců byl navíc poctěn titulem Evropský šampión a druhý čestnou cenou.   
 
ZPESTŘENÍ SESTAVY

 Když se Vladimír Gilík stal organizovaným chovatelem, rozhodl se, že nezůstane jen u králíků stříbřitých malých divoce zbarvených. Zamlouvali se mu čeští strakáči černí, a tak si je ještě v roce 1991 pořídil. Postupně však zjišťoval, že jejich souběžný chov není vzhledem k jeho prostorovým možnostem reálný, že by nebyl schopen věnovat se oběma plemenům tak, jak by si představoval, a tak v roce 1994 české strakáče černé rozprodal. Nicméně předtím s nimi dosáhl cenného úspěchu, s tříčlennou kolekcí obsadil třetí místo v soutěži kolekcí na okresní výstavě, která se roku 1994 konala v Kravařích. „Třetí místo na králíky s kresbou, to mě skutečně potěšilo. Nebývá totiž obvyklé, aby se reprezentanti plemen s kresbou takto na všeobecných výstavách umisťovali.
To už se skutečně musí vydařit,“ dodává chovatel, který se chtěl po vzoru svého otce stát také holubářem. Sice si v roce 1998 opatřil moravské voláče modré sedlaté, avšak kvůli negativním odezvám na jejich volné poletování se jich po třech létech vzdal.
Jeho hospodářské objekty tak doplňují jen nečistokrevné slepice. Prostor ostražitě hlídá pes německý ovčák jménem Keny.
 
POCTA OD OBECNÍHO ÚŘADU
 
Místní samospráva pohlíží na zájmové aktivity svých občanů na různých místech České republiky rozdílným způsobem. Vždy záleží na postoji konkrétních zastupitelů, radních či starostů. Otičtí chovatelé mají v tomto směru štěstí. Obecní úřad je podporuje a každý jejich úspěch považuje za chloubu celé obce. Ti, kteří excelovali na předloňské evropské výstavě, se dočkali v únoru roku 2010 pozvání na zasedání obecního zastupitelstva, kde byli odměněni. Vladimír Gilík mezi nimi pochopitelně nechyběl.
 
PESIMISTICKÉ VYHLÍDKY DO BUDOUCNA
 
Náklonnost Obce Otice směrem k tamější chovatelské základní organizaci sice vytváří tomuto seskupení příhodné podmínky pro jeho zdárné fungování, členové přesto neskrývají obavy z jeho budoucího vývoje. „V současné době základna čítá jen deset osob, jejichž věkový průměr je dvaašedesát let. Žádná z nich není mladým chovatelem. Otázkou zůstává, jak to bude v tomto směru pokračovat,“ uvažuje předseda Vladimír Gilík. Seskupení bylo založeno v roce 1964 a pravidelně zajišťovalo jednou ročně výstavu králíků, holubů a drůbeže, přičemž v některých létech se uskutečňovala společně se zahrádkáři. Poslední chovatelská akce se odehrála v roce 2004. Od té doby Otičtí pouze schůzují a obesílají výstavy. „Abychom se mohli co nejhojněji zúčastňovat okolních akcí, museli jsme vyřešit dopravu zvířat. Domluvili jsme se, že ji budeme pro naše chovatele zajišťovat společně. Úkolu se zhostil Jan Matoušek z Neplachovic a můžeme se na něj zcela spolehnout. Výborná spolupráce funguje i v rámci celého okresu, na vrcholové výstavy se rovněž realizují svozy.
Vyzdvihnutí si zaslouží Ing. Josef Blokeš z Píště, který v tomto směru nabízí pomocnou ruku,“ dodává Vladimír Gilík, jenž hned po svém vstupu do řad organizace začal vykonávat funkci pokladníka, z níž v roce 2009 povýšil na předsednický post. Od roku 2008 do letoška navíc působil v opavské okresní organizaci coby předseda revizní komise, avšak ze zdravotních důvodů tuto funkci opustil.  
  
SPOLUPRÁCE NA KLUBOVÉ ÚROVNI
 
Kroky Vladimíra Gilíka nevedly jen do základní organizace, ale také do Klubu chovatelů králíků stříbřitých malých. Stalo se tak v roce 1996. Svého rozhodnutí v žádném případě nelituje: „Cením si přátelských vztahů, které v klubu panují, a to jak celkově, tak mezi lidmi zabývajícími se týmž barevným rázem. Co se týče těch, kteří se věnují stříbřitým malým divoce zbarveným, nemohu si vynachválit vzájemnou spolupráci založenou na výměně kvalitních chovných jedinců. V tomto směru bych rád poděkoval Oldřichu Faltusovi z Otovic nedaleko Broumova, který mi na poslední speciální výstavu dovezl velmi hezkou samici. Radost mám i z toho, že se v okolí stříbřití malí divoce zbarvení rozmáhají. Myslím si, že Jan Meluch ze Světlé Hory, Petr Sonnek z Jakubčovic, Lukáš Weiss z Chlebičova a Libor Ziegel z Kobeřic jsou zárukou, že těmto králíkům se bude ve Slezsku i v dalších desetiletích dařit.“
Upustí-li se v klubovém prostředí od rivality a členům nečiní potíže poskytnout svým kolegům i to nejlepší, co se v jejich králíkárnách nachází, lze předpokládat, že i prošlechťování se jim může dařit. A dle slov Vladimíra Gilíka cílevědomá plemenářská práce skutečně nese své ovoce: „Když si vybavím, s jakými zvířaty jsem začínal v roce 1991, pokrok je jednoznačně znát. U stříbřitých malých divoce zbarvených se výrazně zlepšila masitost uší a zkrátila se jejich délka, ovšem teď už musíme hlídat, abychom nedosáhli druhého extrému. Typ celkově zaznamenal nezanedbatelný posun kupředu. Pochválil bych také současnou úroveň jejich stříbřitosti a barvy podsady i mezibarvy. Ani s tvarem nemáme příliš starostí. Trochu mě však u některých jedinců trápí světlejší pásky na hrudních končetinách, ale to je spíše taková drobnost, na jejíž eliminaci rozhodně lze úspěšně zapracovat.“ Vladimír Gilík přitom doplňuje, že by bylo nesprávné nezmínit přínos králíků importovaných z Německa: „Cizí krev nám podle mého názoru pomohla, a to zejména po stránce typu a mezibarvy. Na druhou stranu bych nerad přeháněl. Sám jsem využil pouze tři plemeníky ze zahraničí, jinak se spoléhám na vlastní odchovance. A také se mi příliš nelíbí, že ve vrzích po jednom rodiči či obou rodičích z ciziny se mohou objevit potomci příslušející k více barevným rázům. Osobně se mi občas stávalo, že se štěpila černá mláďata. Obdobné zkušenosti rozhodně nemám pouze já, jen se o nich raději příliš nemluví,“ uzavírá.       
 
Není to tak dávno, co bylo možno v chovatelských kruzích často slýchat, že bez zvířat od našich západních sousedů se snad ani neobejdeme, že bez nich nedosáhneme žádného pokroku, a podobné stesky. Jako by snad vše tuzemské bylo špatné a jako by zdejší chovatelé sami ničeho nedosáhli. Časy se však mění a nyní už se odehrávají debaty trochu jiné, neboť zkušenosti s jedinci z ciziny neměli všichni jen kladné. Jak říká Vladimír Gilík: „Není možno popírat jednoznačný přínos zařazování importovaných zvířat do našich chovů, pokud bylo cílevědomé a hlavně uvážené. Na druhou stranu nelze zamlčovat um tuzemských chovatelů ani tradici, kterou u nás zájmové chovatelství má, a bez povšimnutí přecházet to nedobré, co jsme si se zahraniční posilou přivezli.“
 
 
 
           
 

Stránka

  • 1

Králíky stříbřité malé divoce zbarvené si oblíbil jak Vladimír Gilík, tak jeho manželka Karla, která mu s jejich chovem výrazně pomáhá.

Králíky stříbřité malé divoce zbarvené si oblíbil jak Vladimír Gilík, tak jeho manželka Karla, která mu s jejich chovem výrazně pomáhá.

Králíci u Vladimíra Gilíka obývají vkusné a účelné chovatelské zařízení, které se skládá ze tří samostatně stojících částí rozmístěných v prostoru. Na snímku je vyobrazena jedna z nich.

Králíci u Vladimíra Gilíka obývají vkusné a účelné chovatelské zařízení, které se skládá ze tří samostatně stojících částí rozmístěných v prostoru. Na snímku je vyobrazena jedna z nich.

Předloňský samec stříbřitý malý divoce zbarvený z vlastního odchovu Vladimíra Gilíka, byl vyhodnocen na poslední evropské výstavě 97,0 body a titulem Evropský šampión, přičemž byl součástí kolekce pyšnící se titulem Mistr Evropy.

Předloňský samec stříbřitý malý divoce zbarvený z vlastního odchovu Vladimíra Gilíka, byl vyhodnocen na poslední evropské výstavě 97,0 body a titulem Evropský šampión, přičemž byl součástí kolekce pyšnící se titulem Mistr Evropy.

Mezi jeho nepřehlédnutelné přednosti patří mimo jiné utváření hlavy a uší.

Mezi jeho nepřehlédnutelné přednosti patří mimo jiné utváření hlavy a uší.

Intenzivní barva podsady i mezibarva

Intenzivní barva podsady i mezibarva

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Otcem šampiona, je tento samec, který pochází z Německa a na nějž chovatel nedá dopustit, protože se mu coby plemeník velice osvědčil. Cení si především utváření jeho hlavy - následující snímek

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Otcem šampiona, je tento samec, který pochází z Německa a na nějž chovatel nedá dopustit, protože se mu coby plemeník velice osvědčil. Cení si především utváření jeho hlavy - následující snímek

 

V sestavě samic, jež tvoří chovnou základnu, má své pevné místo i loňská králice z vlastního odchovu, ohodnocená 94,5 bodem.

V sestavě samic, jež tvoří chovnou základnu, má své pevné místo i loňská králice z vlastního odchovu, ohodnocená 94,5 bodem.

Letošní chovná sezóna je u Vladimíra Gilíka v plném proudu. Na této fotografii je vyobrazena předloňská samice z jeho odchovu, která obdržela na evropské výstavě 96,5 bodu, a její čtyři potomci, jejichž otcem je Evropský šampión

Letošní chovná sezóna je u Vladimíra Gilíka v plném proudu. Na této fotografii je vyobrazena předloňská samice z jeho odchovu, která obdržela na evropské výstavě 96,5 bodu, a její čtyři potomci, jejichž otcem je Evropský šampión


Stránka

  • 1